Test Yamaha FZ1 vs. FZ1 Fazer 2005
Yamaha si s následovníkem starého litrového Fazera dala na čas. Spousta z nás už ho čekala mnohem dříve, ale jak už to bývá, kdo si počká, ten se dočká.
Nový Fazer je tu a s ním i nahatá verze FZ1. Takže to samé, co zavedla Yamaha v šestkové třídě, v roce 2004.Nápad posadit motor z výbušné R1 do trubkového rámu a poslat mezi lidi sportovního naháče se Yamaze povedl a dokonce si jeden čas udržela primát nejsilnějšího sériově vyráběného naháče, pardon polokapoty. FZS 1000 se lidem zaryl pod kůži, jako skvělá motorka a jak na to navázala letošní novinka? FZ-1 je úplně nová, nenajdete na ní nic z loňského modelu snad jen podobu předního světla. Motor z posledního modelu YZF-R1 je uškrcen na 150 koní, ale i tak je to pěkné stádo. Podobnost s R1 sdílí i nový hliníkový rám a kyvka. Samozřejmostí je plně seřiditelné odpružení a vpředu otočená vidlice USD. Podle výrobce je podvozek o 400% tužší než u staré FZS1000. Ani se to nechce věřit, co?
Vzhled je fajn
Design jde s poslední módou. Lehce nahrbený s kraťounkou podsedlovkou a ještě víc divnějším černým výfukem, leč doba si to žádá. Čeho si určitě každý všimne, jsou řidítka ala prasečí kost. Málo kdo věří, že jsou tam už v sérii a oni jsou :). Každopádně jsou příjemně široký, dobře se drží a stylově zapadají. Třešničkou na dortu jsou, na kapotovaný verzi, zlatě eloxovaný přední vidle. Motorce vyloženě seknou. Po usednutí do nově dvoudílného, ale pohodlného sedla, je znát tužší naladění podvozku. To se ihned projeví i při jízdě. Připadáte si, jako když jedete na odstrojený er jedničce s pohodlnějším posazem. Ovladatelnost je dobrá, jen při prudkém otočení heftem při nižších rychlostech, se logicky odlehčuje předek a řidítka mají sklon ke kmitání. To může někoho vystrašit, a pokud patříte mezi ně, montáž tlumiče řízení vás nemine. Tak konec rýmů a jdeme k průjezdu zatáčkou.
V zatáčce
Poslat FZ-1 na koleno není žádný problém, jak již bylo zmíněno, podvozek dodává jistotu za každé situace. Problémem ale jsou nízko uložené stupačky. To, že s nima budete dřít při každém třetím náklonu je jasná věc, zvlášť když si tam necháte ty čudlíky na konci (hlásiče náklonu, abysme byli přesní). Jen si dejte pozor, aby vás to nerozhodilo. Když se totiž dotknete stupačkou asfaltu a chvilku ji tam podržíte, začne se FZ-1 jakoby lehce vlnit. Není to nic hroznýho, pokud můžete ze zatáčky vyjet zeširoka. Možná za to můžou gumy, možná je to slabina podvozku, každopádně to není nic, za co bysme FZ-1 strhávali body.
Motor trochu po novu
Za co ale body strhávat budeme je motor. Kdo jste se někdy svezl na R1 ročníku 04 a mladší, tak určitě víte, jak skvěle funguje. FZ-1 Fazer z ní převzal motor, ale s několika drobnými změnami. Předně to jsou „pomalejší“ vačky a silnější těsnění pod hlavou kvůli menší kompresi. Řeknete si, že to vlastně nic není, ale k údivu nás všech se motor v rámu FZ-1 chová zcela jinak. Když budete chtít raketově odstartovat, tak motor ve čtyřech tisících jako když klopýtne. Na chvilku přestane táhnout, ale za pikosekundu zas letí, jak splašenej. Co si budeme povídat, za touhle dírou budou schovaný emise a podobným problémem trpí i jiné značky. Holt Euro norma je neúprosná.
Ucukané vstřikování
Větší vrásky nám dělalo vstřikování. Pokud jedete na jakýkoliv kvalt, uberete, chvilku brzdíte motorem a znova bez přeřazení přidáte, motorka cukne. Nástup plynové rukojeti z nulové polohy není plynulý a motorka je pak celá ucukaná. To je nepříjemné nejen pro jezdce, ale hlavně pro spolujezdce. Největší problém mi to dělalo za deště v sérii zatáček, kde jsem při každém přidání plynu čekal podklouznutí zadního kola. Naštěstí Yamaha o tomto problému ví a snaží se ho vyřešit. Zatím se dá cukání zmírnit zvýšením volnoběžných otáček na 1200 – 1300 ot/min.
Závěr
Jinak je znát, že motor pochází se supersporta a je ho potřeba točit a točit. Od šesti už pěkně tahá a vejš už to je mazec. Stopadesát koní je znát. Pokud je budete chtít častěji provětrávat, musíte jim dát taky nažrat. Spotřeba se může pohybovat lehce přes 6 litrů, ale taky klidně přes deset. To už je jen na vašem pravém zápěstí. Když to vezmeme v globálu, je FZ1 Fazer „zdatný“ nástupce starého modelu. Co to vstřikování, řeknete si. Tak i s tím se nechá žít. Když se naučíte grif s plynem, přelstíte chytrou stříkačku a motor ani necukne.
Jak to viděl Kuba
Díky Motocyklům Mladá Boleslav jsme dostali možnost vedle kapotované verze FZ-1 otestovat také naháče. Protože motory jsou naprosto identické, ostatně jako velká část motorky, bavit se můžeme jen o několika málo odlišnostech. Obnaženou verzi poznáte velmi rychle a se zavázanýma očima. Řízení je malinko nervóznější, než u Fazera, ale nejedná se o nic drastického. Nadruhou stranu se rozlučte s jakoukoliv ochranou před větrem, za kombinaci digitálního a analogového ukazatele se rozhodně neschováte... Snad bych to ani nebyl já, kdybych se nezmínil o jízdě po zadním. V tomhle případě je to naprostá legrace, na jedničku se přední kolo vznese za plynem kolem šesti tisíc, jako z praku a udržet ho ve výši není vůbec žádný problém, celý průběh wheelie se velmi jednoduše odhaduje. A samotná jízda? Jediné, čeho mi bylo líto, jsou stupačky, před zapůjčením jako nové. Po našem řádění, ale totálně ubroušené. Jak napsal Ondra, ukazatel náklonu se hlásí trochu brzo, ale nic nezměnitelného to není :))
Rozdíl mezi naháčem a polokapotou není jen v té kapotáži, ale v celkovém zaměření. Naháč FZ-1 je sportovnější, má kratší podsedlovku, ve které chybí spolujezdcovy madla. Jiné je také sedlo spolujezdce, na Fazerovi je spolujezdci líp.
Plusy
+ Sportovní nadání
+ Dobrá ovladatelnost
+ Točivý motor
Minusy
- Ucukané vstřikování
- Spodek motoru
Přidat komentář +