Test Honda CBR600RR 2010: malá čertice
Test malého cebra jsme pojali malinko jinak a proto se v něm dočkáte hned několika názorů různých pilotů, včetně ženského pohledu…
Tuhle japonskou sekačku, nebo spíš její starší sestřičku jsem sedlal poprvé v roce 2005 a už tehdy mě uchvátila, v letošním roce Honda připravila novou barevnou kombinaci v barvách HRC (Honda Racing Components) a tak sem byl zvědav, jaké budou moje dojmy z 6kového supersportu s odstupem pár let a hlavně jaký to bude pocit, přesedat z litrového Japonce, či Itala, na „malou“ šestku. Jako bonus výrobce tuhle hračičku vybavil brzdným systémem DUAL ABS, což by se sice někomu na supersportu mohlo zdát jako absolutní zhovadilost, to ale uvidíme v testu.
První oťukání
Změny oproti loňskému modelu jsou minimální, převažuje hlavně color-look, který se hodně povedl, HRC barevnost s bílou perletí téhle kočičce opravdu sluší. Víc nemám k designu co dodat, každý si na vzhled musí udělat názor sám. Na tenhle relativně malej bajk prostě sednete a můžete vyrazit, žádné zbytečnosti, žádné hledání stupaček či ovládacích prvků, vše je intuitivní a každý kdo někdy seděl na motorce a je „standardního vzrůstu“, ví kam sáhnout.
Ze všeho nejdřív vyrážím do ulic velkoměsta a začínám nabývat první pocity a dojmy. Ve spodních otáčkách, ve kterých se ve městě většinou pohybujete, si připadáte jako na svižnějším skútru, motorka poslouchá na slovo, její kompaktnost zajišťuje dobrou obratnost a manévrování v kolonách. Jenže tohle pravděpodobně není důvod, proč by si někdo kupoval Japonce s víc než stovkou koníků pod kapotou a omezovačem ve 14ti tisících. Navíc Vám po chvilce kličkování pravděpodobně začne vadit sportovní posez, kdy velkou část vaší horní poloviny těla drží právě ruce.
Takže rychle z města…
Sobotní dopoledne, polojasno, ale bohužel nutná cesta po dálnici, je pouze ideální způsob jak vyzkoušet akceleraci a elasticitu. Vyrážím z černého mostu s batůžkem za zády a zlehka přidávám plyn. První dojem je vcelku zklamání, „zblbnutý“ litry sem očekával střelhbitou reakci, odlepené přední kolo a mlácení do stehen od spolujezdkyně sedící za mnou, nic takového se ovšem nekoná. Prvních pár tisíc otáček je nové CBR vlk v rouše beránčím nebo spíš beránek v rouše basetím. To se ovšem nesmí ručička otáčkoměru přehoupnout přes 8tisíc, kdy motorka vystřelí kupředu, a vy jen cítíte, jak Váš mozek začne zaplavovat notná dávka adrenalinu.
Ou jé, tady TO je…
Přesně tohle mě napadlo v okamžiku, kdy motorka začala neuvěřitelně zrychlovat, a já jen čekal, kdy mě omezovač umravní, ten měl ovšem neskutečně mnoho času a první kdo se začal umravňovat, sem byl já a levá noha, která tam pro jistotu kopla vyšší kvalt. To byl moment, kdy jsem začal být RR-kem opět uchvácen a už se začal těšit na okresky v okolí. 6kové CBR je prostě a jednoduše sportovní náčiní, které je potřeba držet u krku aby vám poskytlo nepřeberné množství zábavy a adrenalinu. Zároveň s ním však můžete proplouvat krajinou v nižších otáčkách, ale počítejte s tím, že jí před každou akcelerací budete muset kopnout do slabin, aby poslušně a bez jakéhokoliv odkladu vystřelila vpřed. Jak sem již zmínil, posez je sportovní s velkou váhou na ruce a tak při delším cestování můžete pocítit bolest v zápěstí či celkovou únavu, včetně nemalé bolesti sedacích svalů a to nejen vašich, ale i spolujezdce. Sportovně laděný podvozek ve spojení s kvalitou našich silnic a sparťansky tvrdým sedlem je přímo vražedná kombinace. Zmíněný prdel-komfort je vlastně jedinou slabinou, kterou jsem si osobně, na tomhle jinak krásném načiní, našel.
Brzdy – kapitola sama pro sebe
Kombinace supersportovního motocyklu a ABS byla do nedávna považována za naprostý nesmysl, proč by si někdo, kdo chce jezdit střelbu a sportovně měl kupovat motorku s tímhle „páprdovským nesmyslem“, ano i já sem pravděpodobně tenhle názor zastával. Ovšem, jen do okamžiku, kdy sem měl možnost tenhle systém vyzkoušet.
Pokud se nedostanete do žádné krizové situace, pravděpodobně ani nepoznáte, že systém DUAL ABS - který aktivuje obě brzdy součastně a zároveň zamezuje zablokování předního i zadního kola, vůbec funguje. Brzdné vlastnosti CBR jsou, jako dnes už u každého sportovního stroje, výborné a nepotřebují pro běžný provoz žádné vylepšováky. Jak tedy vyzkoušet ABS, jak přemluvit mozek aby věřil ABS, nezbývá nic jiného než TO prostě zkusit. Na přehledném úseku při rychlosti cca 100km jdu tvrdě na brzdy, motorka reaguje okamžitě prudkým brzděním, ovšem jen lehkým ponořením přední vidlice. Během několika málo vteřin stojím a nevěřícně kroutím hlavou, ono to fakt funguje, ještě několikrát jsem si vlastnosti ABS vyzkoušel a vždy byl výsledek parádní, včetně zkušební jízdy v dešti, pouze za účelem testu brzd, poslední test přišel při parkování po mokrém testu v garážích kde je velice kluzký povrch i za sucha. Výsledek opět dokonalý, přední kolo se sice na pikosekundu kousne, ovšem ihned je elektronickým systémem uvolněno a opět začne brzdný efekt. Jako bonus tohoto systému považuji fakt, že pokud brzdíte zadní brzdou, automaticky se přidává přední a tudíž je brzdný efekt samozřejmě výraznější, pro kličkování ve městě prostě paráda. Jako „okruhář-amatér“ si troufám říct, že tenhle systém není na škodu ani pro amatérské jezdce, kteří rádi zkouší své dovednosti na závodním okruhu, přec jen si driftem do zatáček dovolí nalítnout jen málokdo z nás. Malou nevýhodou může být nemožnost tento systém odpojit z provozu a tak jedince, kteří rádi oslňují drifty či stoppiesami, verze s ABS dozajista neosloví.
A je tu konec…
Po víkendu a 500 kilometrech vracím Hondu k dealerovi, v hlavě mám poměrně dost pocitů, ale udělat jednoznačný závěr nedovedu. Takže si mé myšlenkové pochody přeberte, jak chcete…
...proč jsem na okruhu začínal na litru, který měl přes 180koní, tohle motokolo by bylo jednoznačně lepší, ovladatelnější, nemusel bych se s nim tolik prát a možná bych ještě dneska po okruzích jezdil..
...to ABS je dobrý, chci to zkusit na okruhu, stejně jako tuhle mršku, která je zábavná, hlavně ve vysokejch otáčkách…
…sakra bolí mě prdel, ani nevim jak už se posadit a do toho mě ještě buzeruje spolujezdec, abych laskavě nevymetal každou díru, protože jí ta její prdela jinak upadne…
…příště si koupim prostě 6ku…
Kubajsův sloupek
Malé CBRko je zkrátka hodně povedená motorka, která se už pár let drží zajetých kolejí a v podstatě na ní není moc co vylepšovat. Dokážete s ní jet za pár chvil soužití rychle a vůbec vám to nepřijde divný. V celým spektru otáček motoru zapomeňte na výkonové kopance nebo propady. Zkrátka otočíte heftem a motorka bude plynule zrychlovat až k omezovači. Někoho to okouzlí, jiného ne. Přesto, že mám rád živočišnější projev motoru, „něco na tom cebru je“. Bude vás bavit a nikdy neodmítne nic z toho, co si usmyslíte. O tom, jestli se hodí i do rukou něžného pohlaví nebo dokonce začátečníků se dočtete od Gerry.
Plusy
+ Ovladatelnost
+ Pohodlí
+ Motor
Minusy
- Linearita (pro někoho)
Gerry a CBR 600RR 05´
Tady ještě dodá dva řádky o sobě…
Pro mě je the best. Že v mojí garáži jednou bude stát supersport, jsem věděla jednoznačně už od doby, kdy jsem ještě jako budoucí adeptka na autoškolu pokukovala po bikerech prohánějících se neohroženě po silnicích kolem našeho domku. První láska přišla záhy - Fároš z roku 94 s přezdívkou tygřík.
Věděla jsem, že chci motorku, která bude tygříkovi podobná, ale nebude tak mohutná a těžká. Na trhu se objevila CBR 600 F4i sport, která se mi sice líbila, ale v té době byly rodiče zásadně proti. Musela jsem tedy ještě nějaký čas počkat. Než jsem přesvědčila rodiče, zrodila se CBR 600RR. Byla to láska na první pohled, věděla jsem, že žádnou jinou motorku nechci. V roce 2005 ji inženýři v továrně síly snů ( Honda=power of dreams) dotáhli k designové dokonalosti – za nedlouho stála v garáži a svého rozhodnutí nelituji. S touto kočkou jsem prakticky začínala ve světě jedné stopy. Něco málo jsem naježděno měla, ale v podstatě to nestálo za řeč. S klidným svědomím ji proto doporučuji i lidem co začínají jezdit, pokud to mají v hlavě srovnané, není se opravdu čeho bát. Vůbec tím však netvrdím, že to není ostrá holka. Opravdový potenciál poznáte na okruhu, tam jsem pocítila, k čemu byla postavená. Podvozek Vám dává neustále vědět, co se pod Vámi děje, a podrží i ve chvíli, kdy Váš jezdecký um není 100%. Padne do ruky hned, jak na ní nasednete a odpustíte jí i malinko radikální polohu pilota. Určitě to chce pořídit tlumič řízení, který není ve výbavě těchto ročníků. Cestování je v klidu, ale ve dvou nedoporučuji. CBR je docela tvrdá, takže spolujezdec vám za svezení nejspíš nepoděkuje moc nadšeně, a řidič se celkem nadře. Největší bolestí těchto starších ročníků je spotřeba. Žere, ať jedete piánko nebo jí dáte za uši, vezme si stejně svých 8-12 litrů každých 100km. Ale kvůli spotřebě si motorky nepořizujeme, tak vem to čert :)
Měnit určitě nehodlám, přesto že jsou novější modely lehčí, menší, ovladatelnější a já nevím co všechno ještě, pro mě jim ta láska na první pohled.
Foto: Honza Karásek
Přidat komentář +