Test Kawasaki ZZR1400 vs. MotoGuzzi Stelvio 1200NTX 2009
Motocykl na cestování? Ano, takové tu máme hned dva a ne jen tak ledajaké.
Taky patříte mezi ty, kteří na motorce ještě necestovali a vlastně ani nevíte, která motorka z vás udělá opravdového dobrodruha? Ne náhodou jsme proto vybrali motorky, které se pohybují na opačných koncích cestovní třídy.
Výběr obou motorek nemohl vyvolat větší diskuzi i mezi námi samotnými. Jimmy, postavou chlapce, volbu obou motocyklů komentuje dost nevybíravým způsobem. „Zapomeň, že se tohohle testu zúčastním. Když pominu, že každá z nich směřuje na opačnou skupinu zájemců o cestování a jsme tady vlastně zbytečně, tak nejvíc mě točí jejich velikost. Kawa je oplácaná a dlouhá. Polil mě pot jen si představím, jak s ní cupitám na semaforech. A Stelvio? Ta je ještě vyšší a podívej se na ty široký kufry, tohle není ta sympatická motorka co znám z obrázků!“. Ano, v případě Stelvia se jedná o outdoorovou verzi s označením NTX, což není další speciální komando od ČEZu, i když by se to těm klukům, co si hrajou na vojáky určitě líbilo. Maskované zbarvení, mlhovky, rám po obvodu válců, kufry, kryt motoru i kardanu a pneumatiky do terénu. Každopádně, oba motocykly výrobce prezentuje jako pohodlné cestovní stroje a tak se je pokusíme postavit proti sobě.
Královské dělení
Jimmy vyzvedává Stelvio a všem dokazuje, že pokud něco nevyzkoušíš, raději nemluv. Na stojánku působí Stelvio jako těžký armádní speciál. Motocykl připravený na expedici a je vidět inspirace německým výrobcem BMW a jeho úspěšným modelem GS. Vše je uzpůsobeno i výletům mimo silnice a proto k ní budeme takto přistupovat. Na smluvené místo na focení se obrněný transportér NATO přiřítí jak namydlenej blesk, kdy málem zavadí kufrem o v klidu odpočívající Kawasaki. Jimmyho pohled míří okamžitě za sebe a vizuálně kontroluje stav zadní části motocyklu. „Normálně jsem vypálil z Prahy a vykvrdlal se mezi autama jako s kteroukoliv jinou motorkou a to bez ztráty kytičky, neuvěřitelný! Těžiště Stelvia musí být opravdu perfektně navržený a to samí platí i o geometrii řízení. Úplně jsem zapomněl na ty kufry a trklo mě to až tady na malém plácku, když jsem se otáčel, abych motorku připravil na focení. Při jízdě je všechno zapomenuto, ale při otáčení a v manipulaci do 10 Km/h je to trochu boj. No, viděl si to sám.“ Každopádně, Moto Guzzi Stelvio se svojí výzbrojí do Afghánistánu pluje českou krajinou a vy máte pocit, že tahle motorka na to má. Plánujeme tedy na druhý den delší trasu než obvykle. Bůh nám pomoz…
První dojem - překvapení
Kawasaki ZZR 1400 byla vyrobena především na dálniční přesuny. Vlastnosti jako délka motocyklu a schopnost schovat jezdce před počasím jsou pro klidné rychlé přesuny hodně důležité. Proto tedy ta mohutná přední maska, bohužel s nízkým plexi o kterém se ještě zmíním. Dnes se z designu ZZR už asi nikdo na zadek neposadí, nicméně ucelená kapotáž, majestátný vzhled a přehlednost kokpitu je v její třídě stále příkladná. A až se budete několik set kilometrů od domova proplejtat v cizím městě, bude vás zajímat víc její pohodlí, než jestli vám to na ní sluší. Její lakování, ale zrovna moc nesedí na motocykl, jehož výkon je na špici první ligy. Přeci jen sedíte na Kawasaki, a to je vždycky větší show než na jiném motocyklu, takže za nevýraznou šeď body dolů. Kawasaki vyzvedávám na Kladně a první co mi uvízne v paměti není nic jiného než motor. Začnu ale popořadě a to jeho kultivovaným projevem. Maximální hodnoty jsou prima na papíře a na machrování v hospodě, ale na motocyklu o obsahu 1400ccm dáte plný plyn málokdy. Na tomto typu motorky by vás mělo vždy zajímat, jak se budete vy i stroj cítit v rozmezí mezi padesáti až 70 procent výkonu motoru. Lehce přes polovinu plynu, sametový chod motoru a žádné vibrace do rukou. To je přesně ten klid, který potřebujete na ukrajování kilometrů po stovkách. Odpočívám na smluveném místě a po menším extempore, kdy Jimmyho Stelvio málem vyvolalo Japonsko-italský konflikt se ode mě Jimmy během minuty dozvídá vše o Kawasaki. „Motor je neuvěřitelnej, všechno je tady o narvanym motoru, ale přitom vás jízda velmi uklidňuje. Už chápu proč tuningáři v mrtvém golfu 1.6 jsou nerváci a obtěžujou okolí. Nemají ten pocit síly a jistoty, a pokud nemá řidič klid, natruc ho nebudou mít ani ostatní. Vzhledem k výkonnému motoru není ZZR překvapivě naštvané prase, které chrochtá a kope na všechny strany, aby dokázalo svojí sílu. Žádná Kawasaki ZX10-R, která po silnici poskakuje jak atomovej hopík.“ Kawasaki ZZR1400 je tak trochu vzpomínkou na devadesátá léta, kdy každej kdo měl dlouhej, těžkej autobus byl za největšího sportsmena na silnici a nikomu to nepřišlo divný. Kawasaki svůj koktejl ovšem namíchala podle aktuálního požadavku jezdců na všestrannou motorku světového formátu, takže se nemusíte bát, že se vracíme v čase. Chcete si zajet o víkendu do Alp, občas zajet na okruh do Brna, ale i dojíždět denně do práce? Tak tohle je přesně ten mix zábavného motoru a stabilního podvozku, který vás bude držet silou lepidla stále na zemi, aniž by vás za jízdy otravoval svou těžkopádností. Pro většinu jezdců nebude mít Kawasaki ZZR1400 na běžné silnici daleko do ovladatelnosti litrových superbiků. Výborně, už se nemůžu dočkat, jak si povede druhý den…
Co takhle spolknout pár kilometrů?
Vyrážíme dopoledne do křivoklátských lesů okolo řeky Berounky směrem na Příbram a při zastávce na občerstvení po první porci stopadesáti kilometrů Jimmy znovu obhajuje Stelvio. „Obě motorky se sem hodí víc než kterékoli jiné, to je fakt. Na začátku jsem se ale cítil trochu provinile, že jedu s takto vybaveným Stelviem na výlet jen tady u nás doma. Ale právě tady na stísněném prostoru ukazuje jak všestranná motorka to opravdu je. Lehoulinké a intuitivní řízení je opravdu z říše snů, až může u někoho vzbudit dojem jakési křehkosti celého stroje. I plynová rukojeť, kterou se dá otočit tak lehce, že k tomu stačí jen malíček, s bytelným vzhledem motocyklu moc nekoresponduje.“ Pokud však jedete po zakroucených silničkách jako my, jste radostí bez sebe. Vysoké zdvihy tlumičů nejdou ani na rozbitém asfaltu na doraz. Přední tlumení je dostatečně tuhé aby vedlo kolo nerušeně i ve vysokých rychlostech. Zadní část motocyklu je měkčí a nad 140 Km/h se projevuje lehce houpavým stylem, ale komu to vadí? Tahle motorka nebyla stavěná na dálnici, takže si dál v klidu relaxujete v sedle s širokými řídítky a jediné na co myslíte je, že můžete zajet kamkoliv. Tuto vlastnost, nezaměstnat váš mozek ničím jiným než okolní krajinou, by cestovní motocykly měli mít a Stelvio toto staví hrdě na obdiv.
ZZR1400 je jako flashback
ZZR1400 se proto snaží, jak umí a jde s kůží na trh ve formě neochvějné stability podvozku a sametového motoru, přesto však chce být tím zábavným strojem. Na téhle motorce nenajdete samolepku Ninja, ale to vás vůbec nemusí trápit. ZZR jakoby říkala za vás, že už jste na vyšším levelu a jste vyklidněný jezdec, ale toho hravého kluka v sobě nikdy nezapřete. „Jimmy víš, že na motorce moc neblbnu, ale viděl si jak jsem se vyřítil z lesa a Kawa rázem vymazala ten most v Roztokách?“ První kvalt, rychlejší přidání plynu a desítky metrů záda. Motor je navíc perfektně vyladěný bez jakýchkoli kopanců i propadů. K tomu si připočtěte neskutečnou stabilitu a vyjde vám bike vybízející k neustálé prudké akceleraci přesahující rychlostní limity, a to bez sebemenšího pocitu nejistoty. A jestliže Stelvio na dálnici ubírá plyn na 140 Km/h aby svého jezdce neztratilo, ZZR se tomu jen směje, ovšem ne tak moc, jak se čekalo. „To plégo se do kapoty hodí skvěle, tvoří celistvý design, ale radost z něj máš jen do chvíle, než překročíš nějakých 150 Km/h, potom už musíš chytit nádrž jak mimino flašku s mlíkem.“ Nemůžete mít ale všechno, a aby se to lépe pamatovalo, pokračuju dál ve šťourání. „Tady v lesích se za tvojí rozjařenou Italkou držím v těsném závěsu, ale tolik si to neužívám. Přebytek výkonu může začít štvát, zvlášť dostane-li se Kawa do míst, kde kus kvalitní rovné silnice ne a ne přijít. Místo toho přemejšlim kudy objet díru, abych neprojel dvě další. U Kawasaki není problém aby tě začala deprimovat. Během okamžiku je ze žraloka vorvaň na suchu, plynová rukojeť se sotva hne a ty se v tom pěkně koupeš.“ Tím ale výčet nepříjemností končí. Kvalty řadíte jako pomásle a když nechcete řadit tak vlastně ani nemusíte. Motor vezme jakoukoli rychlost a vůbec neprotestuje. Je to tedy ta klasická hravá Kawasaki, ke které se budete rádi vracet a je jen na vás jaký si to ten den zrovna uděláte.
Cestou necestou
Jimmy zatím nechce výtečné Stelvio měnit, ale i u Italky někdy pěkně narazíte. „Nevím, jestli je to tím, že neustále vidím za sebou v těsném závěsu nadupanou Kawu, ale zkrátka mi tu chybí výkon. Všude proplouvám pěkně svižně a určitě nejsem brzda provozu, ale po dvou hodinách se někomu může z tý nudy zatočit hlava. Když bychom porovnávali příbuzné stroje a jeli ve vláčku s BMW a KTM žádný problém, ale tady a teď mi to dost štve.“ Tato slova jakoby předznamenala, že se blíží pěknej slejvák, takže začínáme mít naspěch a proto plný výkon bude nyní na pořadu dne. Ještě než vyjedeme směrem na Prahu, kde tímto obchvatem máme v plánu přečurat počasí a po dálnici na Karlovy Vary se vrátit nesmočený domu, mi Jimmy ochotně nabízí Stelvio. „Dík, po tom co jsi mi řek o bezduchém výkonu Stelvia, se teď cítím jako nejlepší motonovinář.“ Každopádně usedám a full gas. Na dálnici se mi chvílemi Kawasaki s Jimmym ztrácí, ale Stelvio vyhrává vyšším plexi a pohodlím. Motor funguje dobře i ve vyšších otáčkách, pracuje od nějakých třech tisíc do osmi tisíc otáček, ale chcete-li držet motor dlouho u červeného pásma, čeká vás varové bliknutí výstražného trojúhelníku na přístrojovce, že je čas ubrat. Kawasaki takové malé strasti neřeší, takže po sjezdu na jednu z pražských čerpacích stanic mé kladné poznámky na adresu Stelvia Jimmy sotva vyslechne a sám na mě hrne slovo za slovem. „Jízda s motorem ZZR je opravdu zážitek. Celé je to o pocitu nekončící síly, takže zapomeň, že ti budu popisovat chování podvozku. Teď něco řeknu, a jestli to máš v hlavě srovnaný, pochopíš. Jen pár let staré motory litrových superbiků, v té době prezentované jako vlajkové lodi dané značky působí vedle ZZR jako laciné nedodělky. Je to po všech stránkách dokonalý motor. I mrtvý spodek do šesti tisíc otáček jako u první generace je pryč, motor je opravdu skvělý! Jen se bojím, že Kawasaki brání ve větším úspěchu výraznější facelift. Můžeš říkat, co chceš, ale nechci mít doma šedou myšku. Na dálnici si mě osádky předjížděných aut moc neprohlížely a to je špatné znamení. V zeleném nebo modrém lakování bych byl ještě na vážkách. Za své peníze chce ale každý komplet moderní stroj, takže fakt nevím. Výrobce s tím musí něco udělat, jestli chce v této třídě do dalších let vůbec přežít.“ A my pokud chceme přežít ve zdraví, musíme ihned vyrazit na závěrečnou štaci, kolem se totiž stahují mračna…
Na samotě u lesa…“chčije a chčije“
Jsme kluci štěstěny, takže máme tu možnost okusit oba stroje i v lijáku první třídy a navíc s kroupami o velikosti pětikoruny. „ Viděl si mě v tom hustym dešti vůbec? Auta najednou zpomalily na 70 Km/h, protože měli ten samej problém, nebylo vidět na deset metrů, větší krizovku jsem mimo higsideru na R6 ještě nezažil!“ Jimmy rovněž nemohl nic vidět, jinak by totiž věděl, že už jsem daleko před ním a mám problémy sám se sebou. „Já byl před tebou, v jednom místě jsem se schoval pod mostem a zapnul výstražný světla, ale když jsem viděl VW polo, jak se ke mně zezadu nevzrušeně šine s vykulenou pani za volantem, hrábnul jsem znova do plynu. V tu chvíli si byl přede mnou, ale já tomu hnusu chtěl ujet, takže jsem to napálil s očima na stopkách a dokud neuviděl sluníčko, nepovolil jsem. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem na Guzzině a ne nataženej na Kawě. Vsadim se, že si byl takhle maličkej, aby si zadní gumu neutrh, protože ve vyjetejch kolejích voda doslova stála. To na dvouválci a ještě s cestovníma pneumatikama je to na mokru přeci jen lepší pocit.“ Moto Guzzi se zase trochu vytáhla a předvedla své cestovatelské schopnosti v praxi, Kawasaki se v těchto chvílích ukázala zranitelná jako kterýkoliv jiný sportovní stroj, takže naše nadšení z lahodného motoru lehce opadlo. “Máš pravdu, jediný co můžu po tomhle zážitku říct je, že jsem rád, že jsem to přežil. Překoňovaný motor byl najednou na obtíž a jen díky nezáludnému vstřikování jsem se nedostal do většího průseru. Beztak ale nic moc. V tomhle lijáku jet na sportovních gumách, a čučet přes pidi plexi na postupně se rozsvěcující brzdová světla aut před vámi, nic příjemnýho." Konec trasy ale nenechá na sebe dlouho čekat. Po sjezdu z dálnice se počasí umoudřilo a posledních několik desátek kilometrů už jen sušíme oblečení. Před garáží odkládáme promoklé bundy a rukavice na Stelvio, na kterém to nevypadá tak blbě a kupodivu se to k němu i hodí. Takže jaký bude verdikt?
Blížíme se ke konci
Kawasaki je o motoru, který dává jak výkon, tak vynikající odezvu na vaše povely a to je na nerušené cestování to nejvíc. Garantujeme vám, že pokud si ji koupíte, dlouho nebudete mít potřebu ji vyměnit za něco jiného. Takový motor se jen tak nevidí, a spolu s plyšovým tlumením jste sáhli po cestovatelském stroji pro nenáročné. Jste zavaleni kapotáží, a pokud jste do této doby jezdili jen na naháčích nebo sportovních strojích, budete se cítit pohodlně, rychle a bezpečně. Musíte si být ale jisti, že 80 procent strávíte na dálnici nebo na kvalitních cestách, potom už opravdu nemusíte číst dál a jděte si pro ni. Jsou ale dny, kdy se nacházíte daleko od domova a váš stroj z nenadání prověří nepřízeň počasí, výtluky na silnici a mokré ponožky pohozené na kufru. Takový trampský život, už potom potřebuje víc než jen uhlazený styl. Moto Guzzi představila praktickou, ale i zábavnou motorku a my smekáme, jak moc se jim povedlo skloubit tyto dvě na první pohled odlišné vlastnosti. Nakonec tedy vracíme stroje ve stejný den a máme tu oba klíčky. Nikdo z nás tady není cestovatel, takže já, který dávám přednost motoru a nenáročnému cestování skáču rychle na Kawasaki abych si ještě jednou užil tu ohromnou sílu. Kdybychom ale měli někam zapíchnout prst do mapy a vyrazit, Moto Guzzi bychom museli naklonovat, je to opravdový dobrodruh.
Kawasaki ZZR 1400
+ Motor, podvozek
- Potřebuje kvalitní silnice
Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX
+ Zábavné a přesto tak praktické
- Museli bychom na ní dojet až na Alijašku
Foto: Tomáš Švarc/ Tomáš Procházka, Video: Tomáš Švarc
Přidat komentář +