Test Kawasaki 1400GTR 2011: pan cestovatel
Letos mi po zimě víc než jindy chybělo pořádné svezení na motorce a protože mě čekalo testování Kawasaki 1400GTR, naplánoval jsem si dlooouhou cestu. Během dvou dnů jsem nakonec ujel bezmála 800km…
Kawasaki se svým cesťákem 1400GTR rozčeřila vody téhle kategorie motocyklů už v roce 2007 a za tu dobu ho vypiplala na vrchol. Chtěl jsem si ho tedy užít a pěkně se povozit.
Kočkolap a hodně čudlíků
Tmavě zelená GTR na mě laškovně házela sluneční prasátka, jen co jsem ji poprvé spatřil. Výborně aerodynamicky zpracovaná kapotáž prý spolehlivě odvádí veškerý vzduch (teplý i studený) a případnou vodu mimo nohy a trup řidiče. Odvětrání tepla z motoru je designově řešeno stylem podobným Ferrari Testarossa nebo Suzuki RF. Opticky významně odlehčuje siluetu cestovního korábu s vysokým elektronicky nastavitelným plexi a integrovanými bočními kufry.
A co je nejdůležitější? Líbí se holkám! Moje Ivanka se o ní vyjádřila jako o „moc pěkné“ už když ji viděla na fotce z press kitu. A to vůbec neví o technických vychytávkách: palubním počítači zobrazujícím spoustu zajímavých údajů, kontrole trakce KTRC, bezklíčkovém zapalování, vyhřívaných rukojetích, nebo duálním systému brzd včetně ABS nazývaným inženýry Kawasaki K-ACT.
Všechny tyhle vymyšlenosti skutečně fungují a usnadňují řidiči ovládání stroje s výkonem přesahujícím 150 koní a téměř 140 Nm točivého momentu. Pro milovníky starých časů, kdy do řízení žádná elektronika nemluvila je dobrou zprávou, že kontrola trakce i systém ABS se dá vypnout. Znamená to ovšem další dvě tlačítka na řídítkách, která se od ostatních odlišují oranžovou barvou.
Můj dojem byl, že těch mačkátek a hejblátek je na levém řídítku už opravdu moc a čert aby se v tom vyznal. Třeba jak zapnout dálková světla jsem zjistil až po zastavení. Za jízdy jsem se v těch ovládacích prvcích ztrácel. Když už jsem u té kritiky, nelíbilo se mi ani provedení a zpracování přístrojové desky. Tady by se měli japonští designeři trochu odvázat a opustit klasické uspořádání, které v porovnání se zbytkem motorky pokulhává hodně pozadu.
Těžká atletka
Na to ale člověk zapomene hned, jak se s 300 kg těžkou motorkou rozjede. Pochvalu zaslouží měkká a příjemně ovladatelná spojka, stejně jako tichá a přesná převodovka. Ani při jízdě ve městě, kde je člověk nucen častěji řadit, netrpí vaše levá ruka únavou a jízda je jako na nadýchaném obláčku. Geometrie podvozku je přes značný rozvor velmi agilní a umožňuje GTRu nečekanou obratnost. Nejde jen o snadné překlápění z jedné zatáčky do druhé, ale také o hloubku náklonu, díky němuž se dá jet hodně svižně i v utaženějších zatáčkách.
Jízda se vůbec blíží spíše sportovnímu motocyklu, nastavení podvozku je tužší a první dojem z velikosti a s tím spojené obavy z neohrabanosti a fyzicky namáhavějšího ovládání se za jízdy zcela vytratí. Ani kdysi obávaný pohon zadního kola kardanem o sobě nedává nijak negativně znát a plní svůj úkol na jedničku, bez rázů, bez hluku a téměř bez údržby.
Motorka si přes popisovaný sportovní charakter stále zachovává vysokou úroveň komfortu a pohodlí, která se od cestovního motocyklu očekává tak nějak automaticky. Počínaje příjemným uvolněným posezem na měkce polstrovaném sedle, přes stupačky, které vaše kolena nutí skrčit právě jen tolik, kolik je příjemné a konče vyššími, nad nádrž protaženými řídítky, jež by si však zasloužily ještě lepší odtlumení od vibrací, aby byl výsledný dojem naprosto dokonalý. Jen to vyhřívání rukojetí jsem nezkoušel, protože sv. Petr byl tento víkend motorkářům příznivě nakloněn.
Bezstarostná jízda #2
Protože je GTR cestovní motorka a protože se manželce tolik líbila, vyrazili jsme ve dvou. Začali jsme na dálnici. Cestovní rychlost lehce přes povolenou hranici, aby se nás ostatní řidiči nelekali, když se okolo nich prožene zelený expres. Plexi nahoru, abychom byli co nejvíce chráněni před větrem a ouha! Jeho horní hrana mi svět rozpůlila do říše za plexisklem a mimo něj. Zvykat jsem si na ten pohled nechtěl a tak šlo pomocí elektroniky zase pěkně dolů. Takhle rovně bych byl z fleku ochoten dojet až na francouzskou Riviéru a nemusel bych se bát, že se z následků cesty budu celý den léčit, místo očumování bohatých paniček a jejich luxusních jachet.
Až v Českých Budějovicích jsem si uvědomil, že mám za zády manželku a stočil Kawu k českému divokému západu. Pokračovali jsme po státních silnicích, které už byly přeci jen zakroucenější a zpestřené občas kruhovými objezdy. Na jednom z nich jsem se rozvášnil, až odlétla jiskřička od stupačky. Trochu jsem tedy zvolnil, protože bych si nerad koupil deset tisíc trsátek, když na kytaru umím akorát cikánský Géčko…
Cesta nás zavedla i k oblíbené silnici z Měchnova na Bečov, kde se krásný asfalt vlní chvíli podél potoka, pak zase mezi skalami i lesem, aby se nakonec rozvinula mezi lučiny. Mám dojem, že tahle cesta existovala už od nepaměti a slova naší národní hymny jsou inspirována právě touhle scenérií. Všiml si toho někdo z vás, co tudy létáte s bušícím srdcem a vykloubeným pravým zápěstím?
Vjíždíme do obce a vlevo kus od silnice je nádherná roubenka. Uklapnu tedy a řadím o dva kvalty níž. Motorka reaguje naprosto kultivovaně. Žádné kašlání do výfuku, žádné zmítání zadku v křeči poskakujícího zadního kola, žádné naklánění na stranu. Prostě jen zpomalíme a můžeme si roubenku prohlédnout. Vpravo začíná nějaká naučná stezka a z ní nás obdivuje skupinka pěších turistů. Za chvíli míjíme ceduli značící konec obce. Otočím tedy plynem a okraje silnice se míhají dozadu rychleji a rychleji. Šup, šup dva kvalty zase nahoru a ručička tachometru míjí pomyslný zdvižený ukazovák…
Před námi se vine černý had silnice a toho musíme využít. Manželka mne tiskne koleny, když se GTR poslušně sklání do jedné zatáčky za druhou. Ten stisk postupně slábne, protože sebejistý podvozek dovoluje v případě potřeby větší náklon, když se zatáčka trochu utahuje a není potřeba tolik brzdit. A když mne přeci jen něco překvapí, mohu si dovolit brzdit velmi tvrdě a systém ABS mi pomůže situaci vyřešit bez pádu, který by mohlo prudké brzdění v zatáčce způsobit.
Ani nepotřebujete mít silné prsty, protože dostatečný brzdný účinek je vyvoláván i lehkým zmáčknutím páčky. Při tom je brzda snadno dávkovatelná a velmi dobře cítíte její účinek. Rychlé úseky se střídají s pomalejšími, ale Kawa se chová jako dáma a když je něco špatně, upozorní Vás decentně a včas. Manželka si lebedí s rukama opřenýma o nádrž a já o ní vzadu vlastně ani nevím. Jen tuším její úsměv, jak ji ta jízda baví jako mě.
Já bych ji chtěl!
1400GTR je sportovní cesťák na slušné silnice, kde se pohybuje ladně a rychle. Jezdci i pasažérovi nabízí slušnou výbavu a nadprůměrnou péči v pohodlí i v zážitcích. Když ve vás bouchnou saze, ráda si s vámi zadovádí a je připravena odpustit Vám sem tam nějakou tu chybičku, když náhodou přetáhnete nápřah třeba v alpských serpentinách.
Díky rozměrným kufrům vás nepřekvapí ani rozmary počasí, protože se do nich pohodlně vejde něco na převlečení, ale i na přezutí. V kolonách se pak můžete spolehnout, že kam se vejdete na zrcátka, tam Vám kufry rozhodně vadit nebudou. Když se cesta protáhne do noci, provede Vás tmou výkonný čtyřoký světlomet. A její charisma si jistě zamilujete...
Plusy
+ silný a úsporný motor
+ agilní podvozek
+ design
Minusy
- přístrojová deska
- vibrace v řídítkách
Přidat komentář +