Test Ducati Multistrada 1100 2009: univerzálnost sama
Dnes mají výrobci motorek nepřeberné množství typů, a každý si tak může vybrat to, co mu sedí
Už je to nějaký rok, co Ducati odhalila Multistradu a zároveň rozdělila veřejnost na dva tábory. Jedni se ušklíbnou jen při pouhém vyslovení jejího jména a druzí skromně pokynou a zároveň vztyčí palec vzhůru. Ti, kteří se nespokojili s pouhým výrazem vyskákaná koza a měli odvahu se vyšplhat na tento silný dvouválec, dodnes nelitují. Je pravda, že vedle Hypermotarda, je hodně těžké připsat plusové body za design Multistradě, každopádně ji nelze upřít odvážnost a odlišnost, kterou jinde zaručeně nenajdete. My tady za sebe jen můžeme poděkovat Italům, že to dotáhli dokonce.
Sedím vysoko vpředu a je mi dobře
Náznaky od výrobce poslat Multistradu do světa polykat kilometry tu jsou více než patrné. Dlouhé tlumiče, rovný plexištít a pohodlná pozice spolu s možností dokoupit kufry, to všechno je na cestování určitě fajn. Jezdec ale zároveň uchopí příjemně široká řídítka a nahrne se, na cestovní stroj neobvykle, nad přední kolo. To kouzelné slovíčko „Multi“ v názvu tedy není jen tak. Už poloha za řídítky napovídá, že šinout se nezištně krajinou nebude jediná deviza. Nádrž je hodně krátká a proto tu máte, již zmiňovanou útočnou pozici, vepředu. Po několika prvních hodinách tak trochu nevíte, co si můžete dovolit. Čekáte váhavé řízení, pevné v krku na klidné dálniční přesuny a přitom je vše jinak. Řízení je poměrně dost živé a motorka až nečekaně mrštná. Smáznout test tím, že je Multistrada pohodlná na daleké cesty zkrátka nejde.
Není dvouvál jako dvouvál
A nebo spíš: je Desmodromický rozvod a zbytek světa. Stačí jen, když se motor napoprvé roztočí a dokonce i ten největší laik ihned pozná, že je něco jinak. Následně se svezete a už nikdy nechcete nic jiného. Tolik síly, která proudí do otáček téměř jako čtyřválcový motor – takhle patrné to není nikde jinde. Když si představíte ty obrovské písty, je to paráda jak lehce se dokáže tenhle motor vytočit. Na třech tisících to vše začíná, následuje pásmo, kde se motor cítí nejlépe a to na pěti a šesti tisících. No a nakonec si zamilujete strhující finále kolem 8 a 9 tisíc... Ale takhle hodně roztočené Desmo, není vůbec třeba. Větší požitek budete mít, již ve zmiňovaném středním rozsahu. A navíc, ve vysokých otáčkách číhá omezovač, který nemilosrdně zastaví vaše snažení. Potěšující zpráva je, že motor není ani tak žíznivý. Šest litrů na sto kilometrů a to jsme využívali celé spektrum otáček, s častými zastávkami na focení. Takže jaký je celkový dojem? Člověk se vůbec nemusí bát tak velkého objemu, jakmile se sžijete, a já vás ujišťuju, že s Ducati to jde velmi snadno, je to už jen velká radost při každém šťouchnutí plynem. Osobně pro mě existuje jen jedna cesta, když bych měl pořídit dvouválec do garáže - Desmo. Tolik radosti vám žádný jiný motor nemůže dát...
Věci se vždycky zhorší, než dojde k lepšímu
Po městě budete laborovat, jestli zařadit jedničku a jet 40 Km/h a nebo tam poslat dvojáka a občasným vymáčknutím spojky kontrolovat rychlost pod 60 Km/h. V takové chvíli motor točí pod třemi tisíci a to našemu dvouválci zrovna nesvědčí - je těžké udržet konstantní rychlost bez nějaké cukatůry. Patrné je to nejvíce, když jste odkázáni na pohyb auta před vámi a když má ještě klobouk za zadním sklem, bůh s vámi. Spojka je tuhá a někdo může skuhrat, ale mě až tak tvrdá nepřišla a v dávkovatelnosti je prostě skvělá. Spolu s krátkou a přesnou převodovkou jedna báseň. Svižná jízda jde ruku v ruce s rychlým řazením a Italové to moc dobře vědí. Kvalty se musíte naučit razantně kopat, přesně jako na superbiku, ale na to přijdete sami, až zjistíte, že svižná jízda je na téhle motorce tím nejlepším. Proto je Multistrada ověšena maličkostmi, připomínající sportovní odkaz. Už jen brzdy - starý dobrý Bremba, který by se popraly o první místo i mezi sportovními naháči, potvrzují moje slova. Jeden prst vám stačí, abyste kdykoliv zastavili. Okamžitá reakce, plynulé, neagresivní, s nástupem ihned. Zadní brzda, konkrétně její pedál byl dost utopený vespod. Nakonec jsme ale (díky skvělé přední brzdě) němeli potřebu ji použít.
Jako balíček chipsů
Jednou zkusíte a už je nepustíte. Zapomeňte na daleké cesty. Vyrazte do města, do vesnice, všude kde jsou špatné cesty, všude kde jsou auta. Ano, až tak schopná tahle Ducati dokáže být. Nikdy jsem si neužíval předjíždění autařů víc, jako s Multistradou. Za všechno může mohutný motor, schopný vás od 3 tisíc kdykoliv poslat fofrem vpřed. S uvolněnou pozicí, díky které máte přehled o nemotorných řidičích, se velká radost ještě násobí. Navíc přítomné blesku rychlé řízení, kdy v rukou svíráte velkou páku, vám umožňuje být vždy a všude pánem situace. Podvozek je na takovéto radosti a blbnutí vyladěn přesně podle požadavků. Dnešní jezdci jsou čím dál schopnější a je pryč doba měkých tlumičů a ukroucených kyvných vidlic. Tuhý trubkový rám, je dnes již téměř legendou, ale v Itálii ho pravidelnou modernizací udržují stále ve formě. A naše silnice? Ať si tam ty díry zůstanou, vy se jen zhoupnete a jedete dál. Přední kolo téměř vůbec neodskakuje, jen řízení potřebuje občas pevnou ruku. Při vyšších rychlostech a na nerovnostech cítíte chvění, takže tlumič řízení by se určitě hodil. Není to ale nic tragického, takto se chová každá motorka na velkých tlumičích.
Život s ní
Volně přístupné svíčky lákají na parkovišti nenechavce a vám tak mohou způsobit trable :). No, děláme si srandu, ale nejeden z nás kdysi tohle zažil. Na pravé straně přední kapotáže je kapsa a něco málo sem dáte. Na levou stranu se vešla už jen samotná elektronika. Zadní sedlo je agresivně střižené a to je tak všechno. Svezli jsme se tady já i Jimmy a ani jeden z nás nebyl plně spokojen. Záda máte rovně, nohy uvolněné, ale na co mi to je, když o sobě dvouválcový motor dává neustále vědět a vy sebou škubete sem a tam. Jako dívčina se raději chytím za řidiče a zadní madlo nechám madlem. Vpředu zas nedosáhnete na nádrž, takže jediná možnost je opravdu jezdec. Zrcátka se klepou, daň za charakter motoru, ale nechápu, že jsem nic neviděl. Na Monsteru mi sedly, spodní vyboulená část není jen designový výstřelek a dalo se z ní hodně vyčíst. Zde jsem ale dění za zády pozoroval až v horním okraji a ještě s obtížemi. Každopádně se ale svezte, možná zrovna vám tohle všechno bude připadat jako pitomost. Motor potřebuje péči, ale teď nemluvím o servisu, ale spíš procvičte citlivost v zápěstí. Připravte se, že slova nastartuju a jdu se oblíknout, se nehodila nikdy líp než teď, 10 minut na místě s natočeným motorem a ukazatel na displeji stále informuje, že motor je studený. Pomalu vyrážím a až po 5 kilometrech naskočí první hodnota 40 C...
Jedno je jistý, byly to skvělé tři dny
Cestovní využití neodsouvám do ústraní, ale tahle motorka má opravdu, ale opravdu na víc. Multistrada přináší zážitek, na který se nezapomíná. Je opravdu inspirující, svádí vás položit se do náklonu ještě víc, zvednout předek na horizontu a za další zatáčkou zmizet za mohutného řevu někam do pryč. Věřím, že když by se obula do sportovních pneumatik a přehodily by se kapoty z Hypermotarda, zákazník by si smlsnul ještě víc a nic by nepoznal...
Plusy
+ Univerzálnost
+ Hravý motor
+ Brzdy
Minusy
- Neagresivní design
Foto: Tomáš Švarc/ Tomáš Procházka, Video: Tomáš Švarc
Přidat komentář 2