Test Ducati 1198 2010: svůdná italská domina
Představete si paničku v rudém latexovém oblečku v červených kozačkách, černých podvazcích s bičíkem v ruce. Při prvním pohledu Vás láká, nemůžete z ní spustit oči, ale zároveň se jí bojíte…
Bojíte se, že jí nedokážete ovládnout a ona si Vás celého podmaní a budete jejím otrokem a i přes tyhle rizika jí chcete poznat a ochutnat. Tak přesně tímhle dojmem na mě působila 1198 v ducatí rudé barvě. Je to přesně ten bajk, který chcete vyzkoušet, ale nevíte co od něj vlastně očekávat, ladné křivky z dílny italských designerů, monstrozní objem 1198ccm, zadní letmo uložené kolo a spousta drobností, při kterých se tají dech. Stačí vyslovit 1198 a mnohým ducati propadnuvším se pořádně rozbuší srdce, stejně jako mě.
Jak se na ní jezdí
Rozhodně se nejedná o motorku na kodrcání se po městě nebo výlety do přírody, při městském courání nebo pomalé jízdě na kvalitních českých silních si připadáte jako na pranýři. Sportovně laděný podvozek, v kombinaci s točivým dvouválcem si přímo říkají o agresivní jízdu na kvalitním povrchu, nejlépe na závodní trati. To znamená, že městské „kočičí hlavy“ způsobují otoky zápěstí, omlácená kolena, od sice stylově, ale né moc efektně navržených bočních plastů a jako bonus vaše pozadí zažívá středověk. Ovšem pro tenhle účel 1198 rozhodně nebyla stavěná, jedná se o rize sportovní bajk, který miluje rychlou jízdu, a teprve při ní poznáte, jak všechno funguje.
Rychle a pořád jenom rychle
Při každém, výraznějším otočení plynem vás skoro zamrazí, přední kolo se odlepí od asfaltu, stroj se rozvlní a vy jen doufáte, že Brembo brzdiče, kterými je dukna osazena, budou fungovat před první zákrutou, která Vás očekává. Brzdy fungují precizně, možná až příliš jedovatě, brutální nástup by slabší jedinec nemusel zvládnout a mohl by si zašpinit display přístrojové desky převzatý z moto GP :)) Pokud se rozhodnete vyvézt svojí drahou polovičku, nebo na tenhle skvost ulovíte nějakou kavárenskou slečínku, musíte počítat s tím, že vás po pár kilometrech strávených na pidi-sitzu pro spolujezdce bude proklínat, kombinace dvou výfukových koncovek, které již v serii vydávají zvuky podobné těžkotonážnímu kangu na rozbijení asfaltu ve spojení s chodem dvouválce a vysoko posazenýma stupačkama, nejsou vhodné pro delší výlety. Prostě a jednoduše - bajk na agresivní jízdu bez spolujezdce, žádný kompromis.
Proč jí chtít...
Pokdud nejste skoupý na korunu a pořídíte si tenhle unikát, který dozajista vzbudí pozornost mezi tím stádem japonců, kteří parkují na každém rohu, odvděčí se vám neotřelým designem, brutálním motorem a hlavně vás bude neustále pokoušet touha si tuhle „italskou dominu“ podmanit. Bohužel si nemyslím, že tento v pravdě nelehký úkol kdekomu podaří splnit, ale pokud ano, stane se z vás opravdu hodně rychlý pilot na báječném stroji. Jestli ale hledáte hodný a přátelský „litr“, v tomhle případě 12ti stovku, stálo by za to, poohlédnout se jinde, tenhle stroj je opravdu pro silné povahy.
Plusy
+ každý jí chce – budete králem mezi ducatisty, obzvlášť když pořídíte vymazlenější verzi S
+ brutální zátah dvouválce do V
+ na kvalitním povrchu pracuje podvozek bezchybně
+ prostě 1198
Minusy
- rozhodně není určená na cestování, pokud ovšem nemáte rádi SM (sado maso)
- pro spolujezdce platí předchozí bod dvojnásob
- ne vždy je design v souladu s praktičností
- dá se na ní jezdit i v zimě, teplo z motoru a koncovek je opravdu masakrální
Přidat komentář 6