Test Honda CBF1000 2010: tenhle bike není pro starý
Pokud si myslíte, že Honda CBF1000 je nezábavnou motorkou, která má sloužit jen k přemístění z bodu A do bodu B bez náznaku emocí, vyvedeme vás snadno z omylu.
Když jsem se dozvěděl, že budu mít na celý víkend k dispozici novou Hondu CBF1000, nezmohl jsem se kromě sarkastických poznámek prakticky na nic. Co proboha budu dělat na páprdovským cesťáku? A navíc celej víkend? To už jsem fakt tak starej? A že je to CBF kompletně inovovaný – co asi tak může bejt na tomhle stroji pro dědky jinýho, než nuda? No potěš pánbůh...
Shodou okolností jsme měli s přáteli nachystáno účastnit se akce, kterou pořádal jeden náš kamarád, spočívající v takřka třídenním ježdění na jihu Čech. V překladu to znamenalo najezdit za sobotu a neděli minimálně 800km, z čehož vyplývá, že k mému zklamání si nového CBFka užiju evidentně dost.
Během následujících několika dnů jsem dost zásadně změnil názor. A proč? No, to posuďte sami ;))
Seznámení
Dorazil jsem do Strašnic (Honda MCH) ve středu večer. Já blb se totiž nechal zlákat ranní předpovědí hlásající slunečno a příjemných 15 stupňů. Mírná nepřesnost našich rosničkářů měla za následek převoz bajku ve slejváku a 4 stupních nad nulou, to všechno za šerotmy a po dálnici. Takže jsem se při přebírání mašiny ani nestihnul rozplývat nad úžasným zlatým lakem, kterým motorka zářila, ale spíš jsem oblejzal kola a zoufale se snažil v paměti vydolovat nějaké info o těch bačkorách, na kterých ten stroj momentálně stojí. Prostě, co si budem nalhávat – o Bridgestone BT-57 jsem toho věděl asi tolik, jako Kateřina Jaques o biomase. Vydal jsem se tedy na cestu do garáže a pocity z první jízdy? Hrozný. Ale vůbec ne vinou mašiny. Byla totiž taková kláda, že jsem se stočenej do klubíčka v podstatě jen držel schovanej za obří plégo a skrz drkotající zuby omílal něco o
tom, že jestli tuhle jízdu přežiju, zajdu klidně i na nedělní bohoslužbu.. Mimochodem – jedné věci jsem si všimnul už tady. Motorka držela i v tomhle šíleným počasí perfektně stopu, a to i v místech, kde na dálnici tekly hluboké proudy vody. A pneumatiky? Kupodivu sakra dobrý. Že by za to mohla i ta cizí zkratka „ABS“?
Ale abych jenom nechválil – ty světla. No tybláho, svítivost maximálně 12 luxů, což odpovídá asi 24 hodně nasraným světluškám (luciola italica) – že jsem teda viděl naprostý kulový, snad ani netřeba zmiňovat. No nic. Jízdu jsem přežil a vy teď máte aspoň trochu přehled o tom, jakým způsobem probíhalo mé první seznámení s tímhle cestovním strojkem. Ještě než ho ale rozeberu co do jeho jízdních vlastností, pojďme se společně mrknout na samotnou techniku a design.
Změny se povedly
Opět se dá očekávat, že se motorkáři rozdělí na dva tábory – jednomu se inovace v designu u nového CBFka budou líbit, druhému nikoli. Já za sebe se teda rozhodně musím počítat do skupiny první, protože ačkoli si motorka zachovává prakticky totožnou linii jako předchozí model, v detailech je všechno jinak – a evidentně k lepšímu. Takže i když je pořád zařazena do segmentu všestranných, konečně v ní můžeme spatřovat i trochu té agresivní dravosti - ať už při pohledu na přední masku, která nápadně připomíná šestkové RRo, přes ostře řezané boky, až po zadek z šestkového horneta. Tohle se designérům z Hammamatsu docela povedlo.
Kompletnímu překopání neušla ani přístrojovka. Získala o dost sportovnější nádech a přidala několik funkcí, jako např. ukazatel okamžité spotřeby paliva apod. Prostě pěkný pokoukáníčko. Co mi ale mozek nebere – pánové inženýři a designéři, proč jste zase vynechali ukazatel zařazené rychlosti? Osobně přiznávám, že vědět, kolik mi motor žere při výjezdu ze zatáčky je mi šumák. Ale mít k dispozici informaci, na jaký kvalt to z tý konkrétní zatáčky vlastně frčím, je k nezaplacení. U přístrojovky ještě zůstaneme, protože právě na ní je asi nejvíc vidět, že se jedná především o rozpočtový bajk. V reálu celý přístrojový panel působí levným, plastovým dojmem, ačkoli na fotkách je to o 100% lepší. Na druhou stranu, na funkčnost to naštěstí vliv nemá – i přesto vám ale držím palce např. při pokusech nulovat tachometr v rukavicích.
Příjemně mě potěšily detaily, které asi většina uživatelů v tomto segmentu bere jako samozřejmost, ale mě prostě za zmínku stojí. Ať už se jedná třebas o nastavitelné přední plexi, nouzové blinkry, centrální stojan (krásně jiskří :)), nebo třeba i zámek na helmu. Prostě pohodlnost a praktičnost na prvním místě – a to je to, co zákazník od téhle motorky očekává.
Motor
Tyhle údaje už jste si určitě všichni dávno zjistili z prospektů, takže jen telegraficky: Čtyřdobý řadový kapalinou chlazený čtyřválec DOHC, obsah 998ccm, výkon 79kw, krouťák 96Nm při 6500 ot./min, atd. atd. atd., škoda omílat něco, co většina z vás beztak ví. Co by vás ale mohlo zajímat víc jsou konkrétní subjektivní pocity z tohohle údajně všestrannýho litru, co myslíte?
No tak pojďme na to...
Jízda, pocity, překvápka?
Předně, nutno říct, že mám rád jízdu na supersportovních mašinách. To znamená, že jezdím pro radost, s chutí potáhnu kolínko po zemi, ale nedělá mi problém ujet i několik stovek kilometrů denně právě na kapotovaný mašině. Prostě a jasně, mám rád svižnou jízdu, a to i na dlouhé vzdálenosti. Po pátečních cca 200km s přáteli na jih, kdy jsem vedl skvadru cca 15ti motorek, se moje počáteční uvažování začalo měnit. Ono to měkký tlumení není zas až tak špatný. Skoro jsem necejtil díry a nebolej mě záda. Je docela příjemný sedět vzpřímeně, mít přitom obě ruce na řidítkách a ještě mašinu naplno kontrolovat (u supersporta takřka nemožná věc..) A ještě že mi kluci ukázali, že je to plexi nastavovací – ono na mě nefouká! A ty zrcátka - po dlouhý době vidím i za svoje široký ramena! A proč všichni říkaj, že jsem jel pořád kudlu? Vždyť já jsem frčel relativně na pohodu. To jsou mi věci. Dokonce i ten utlumený zvuk byl fajn. Zvyklej na rámus dvouválce, kterej se dá přirovnat k bombardování Drážďan spojencema, byl tohle přímo ráj pro uši. Teda, až na fakt, že jsem kolikrát ani nevěděl, jestli mám nastartováno. :)
A tak by se dalo pokračovat...
Když jsem se pak v průběhu sobotních cca 400 kilometrech přesvědčil, že ani nadupaná R6 mi nemá šanci ujet na krásných silnicích okolo Českého Krumlova, konečně jsem začal chápat, jak silný potenciál vlastně tahle motorka má. Ovšem zcela zásadní pro mě byl okamžik, kdy jsem v zápalu poněkud svižnější jízdy i na sériových gumách začal tahat kolínko po zemi. V ten okamžik mi došlo, že tomuhle se asi říká ta opravdová všestrannost.
ABS funguje parádně…
Co stojí za samostatnou zmínku je naprosto parádní věc – ABS!! Tuhletu věcičku jsem měl možnost vyzkoušet i na jiných bajcích, jako např. Yamaha Fazer 08, ale zcela upřímně. To je jako srovnávat politickej program levice a pravice. U Yamahy ABS funguje podobně jako u auta, tzn. dostanete se do průseru, zmáčknete brzdu a v prstech cítíte zpětnou vazbu, jak ABS pracuje. Na jednu stranu dobrý, že víte, že se něco děje, na druhou stranu to silně rozptyluje a zároveň dost ztěžuje naplno brzdu domáčknout. U Hondy to ale neplatí, systém tady pracuje stylem „zmáčkni a drž“.. Jinými slovy – v okamžiku, kdy se dostaneš do situace, kdy potřebuješ rychle zastavit a vidíš, že seš zrovna na mokru nebo šotolině, prostě bez obav hamtneš na brzdovou páčku (je jedno jestli přední nebo zadní), a to jak nejsilnějc můžeš. O víc se starat nemusíš, to za tebe udělá elektronika. Ty ve skutečnosti prakticky vůbec nepoznáš, že ABS pracuje – teda vlastně jo, poznáš. Podle toho, že bez problémů zaflekuješ na jakýmkoli povrchu. Prostě a jasně - naprostá bomba. Společně s Kaczerem jsme zkoušeli např. zadní kolo hodit na štěrkové cestě do smyku a ani prd. Jediná nevýhoda – a to už říkal i Víťas z Motohousu – je to těžce návyková věc. Takže při přesednutí na jinou moto BACHA :)
Moje totální názorová transformace dosáhla vrcholu v neděli při návratu do Prahy. Zatímco kamarádi jedoucí na všemožných strojích typu GSX-R, Ducati 900SS, CBR atd. atd. atd. už poslední desítky kilometrů neustále hekali, jak je všechno po cca 800km bolí, jak jsou český silnice rozmlácený a jakýho kámoše s vozejkem že si to teda na dojetí do Práglu zavolají, já byl v naprosto perfektní pohodě a jízdu jsem si užíval přímo na maximum. Pohoda posez, sametová jízda bez ohledu na povrch vozovky, přesné vedení mašiny do zatáčky, stejný zátah motoru na jakýkoli kvalt. Prostě paráda!
Suma sumárum
Takže nezbývá než přiznat, že když jsem motorku v pondělí ráno vracel, těžko jsem se s ní loučil. Právě jsem totiž na vlastní kůži poznal, co to znamená řídit univerzálně všestrannou motorku, se kterou si člověk dokáže naplno užít jak svižnou jízdu po kroutících se okreskách, tak i týdenní dovolenou v sedle. Takže jestli někdo z vás pořád nemá jasno, co si pořídit za moto a chce od všeho trochu, tak tohle určitě do výběru zahrňte – nezklame vás ;)
Plusy
+ Všestrannost
+ Hodný motor
Minusy
- Méně emocí
Qbi-C
proud V-2.cz member
Přidat komentář 3